vítejte
Dovolte mi, abych Vás přivítal na stránce věnované již rozpuštěné třídě! Tato třída se dala dohromady na Střední průmyslové škole v Trutnově. Myslím si a určitě to není jen můj názor, že tento kolektiv tvořený převážně z mužské populace byla parta lidí co držela pospolu v dobrém i ve zlém. Zažili jsme spoustu humorných situací na které velmi rádi vzpomínáme. Taktéž jsme spolu zažívali každodenní trable s učiteli a oni s námi. V prvních ročnících prošlo třídou poměrně nezvykle hodně lidí. Někteří skončili na učilištích či jiných středních školách i na pracovních úřadech. Já osobně na léta strávená na SPŠ v Trutnově nesmírně rád vzpomínám. Jak na učitele tak na celý kolektiv.
Fakta o průběhu studia:
Všechno to začalo (tuším) 5.9.2001, kdy se zelenáči ze základních škol nahrnuli do kina Vesmír v Trutnově na slavnostní přivítání. Po krátkém představení učitelského sboru a projevu ředitele školy následoval přesun do Školní 101, kde sídlí budova školy. Po poněkud zmatečném hledání správné třídy nás přivítal pan Ing. Petr Velech coby náš třídní učitel a fyzikář v jedné osobě. Jedna z věcí, která mi z prvního dne utkvěla je volba předsedy třídy coby Honzy Hübnera a ačkoli nebyl v dalším volebním období zvolen, přezdívka "předseda" mu zůstala až do konce studia. Po přivítání následovaly obecné "kecy" a propuštění vystrašených prváků do svých domovů. Následovaly týdny seznamovaní se s novým prostředím, učitelským sborem a v neposlední řadě se spolužáky.
Během prvního ročníku se změnilo pouze to, že pan Velech co by třídní učitel odešel na mateřskou dovolenou a jeho místo obsadil pan Janata. Který se mimo jiné zasadil o to, aby naše třída měla o pár spolužáků méně. Jako kladný čin bych mu připsal obstarání nástěnky, která se po příchodu nového třídního učitele naplnila "Buluškovými plakáty".
Druhý ročník bych charakterizoval dvěmi slovy: "čtyřka dobrá". Kdo ví o čem mluvím tak snad ani nemusí číst dál. Šlo o to, že jsme měli jako třída drobátko :) problémy s prospěchem. Přesná fakta si nepamatuji, ale myslím si, že úplně nejhorší byl Český jazyk a literatura v těsném závěsu následovala matematika. K těmto faktům přispěl i příchod nových spolužáků přicházejících z učebních oborů. Byli to Tomáš Bartoš, Ondřej Pacovský, Zdeněk Rosůlek a Tomáš Nývlt. Tyto události byli dle mého názoru klíčové.
Třetí ročník se mi zdál jako nejlepší rok na škole. Přestali být jak prospěchové tak částečně i kázeňské problémy. Kolektiv se dal dohromady a celkově byla ve třídě dobrá nálada. K tomuto faktu přispěl nemalou měrou i fakt, že jsme dostali nejmenší třídu na škole. Byl to bezva rok!
Čtvrtý ročník byl poznamenán stresem z maturity, ale celkově to byl taky moc pěkný rok. Asi nemusím psát, že jsme se pilně celý rok na maturitu připravovali, viďte? Ale ne kecám! Teď už to asi můžu říct celej rok jsme na to kašlali. A když řeknu všichni do jednoho tak nebudu lhát. Ano včetně elity třídy v čele s Honzou Moravcem. Dělali jsme jen to co bylo nezbytně třeba a vlastní učení začalo až přípravou na praktickou maturitní zkouškou. Proto nám připadali strašně komické pochvaly ze strany paní Jónové na Honzu Moravce jak je vidět jak se připravuje na maturitu. :) Teď mě tak napadá abych nekřivdil Petru Buluškovy, tak si matně vzpomínám, že ten se snažil učit již dříve a vyznamenání mu bylo odměnou. Rád bych ještě jmenoval Honzu Hübnera, který vypracoval třídě maturitní otázky z českého jazyka! Ačkoli je nestačil dokončit i tak byli vynikající. Maturita skončila podle mě vcelku dobře odmaturovali nakonec všichni. Bohužel jak to v životě bývá tak maturita byla poznamenána i nepříjemnou událostí. Michal Souček se při cestě na praktickou maturitu vyboural na své Jawě 350. Ale teď už je zase v poho.
Konec studií jsme pořádně zapili na kalbě u Toši, kde se vypilo několik sudů piva snědlo prasátko a rozbil nejeden půllitr. Fotografie z této události naleznete ve fotogalerii. Na této akci byla přítomna i paní třídní učitelka Mgr. Šárka Krsková. K té se váže jedna pro nás veselá příhoda. Jelikož Beny poddimenzoval oheň pod prasátkem tak se dopeklo až někdy před půlnocí. A v tom byl ten kámen úrazu. Protože se pilo a pilo a pilo a paní třídní se trochu opila. A jak se čekalo na pečínku tak mezitím manželu paní Krskové došla trpělivost a přijel si pro ní. To by nebylo tak hrozné... ale ona si nasedla do zadních dveří a gradovalo to tím, když se vracela pro zapomenutý batoh. Odjezdem paní třídní samozřejmě zábava nekončila. Slavilo se ještě další den. A poté jsme se rozprchli na VŠ a do zaměstnání. A v naších srdcích zůstali ty příjemné vzpomínky na léta strávená na trutnovské průmyslovce.
Lukáš Knap
Máte nápady na vylepšení těchto stránek? Chcete doplnit mé vzpomínky? Tak neváhejte a napište mi tipy na zlepšení. Nebojím se žádné změny. lukas(dot)knap(at)gmail(dot)com